Snad každý byl už někdy v Praze na Matějské pouti ,a protože i v tomto období právě probíhá,musím se s vámi podělit o můj nezapomenutelný zážitek z tohoto celodenního výletu..Znáte to,všude spousta rámusu,lidí a různých lákadel v podobě všelijakých ....

dobrot.Od tohoto zážitku uběhlo už spousta let,ale dodnes s oběma mými již dospělými dcerami na tento výlet rádi,dnes už s úsměvem vzpomínáme.
Máme to do Prahy asi 100 km,bylo pěkné počasí a já se rozhodla,že svým malým dcerám (tehdy asi 5 a 10 let) udělám radost a pojedu s nimi na Matějskou pouť.
Jely jsme hned ráno vlakem s tím,že si uděláme celodenní výlet.
Cesta tam proběhla naprosto bez problémů,holky si užily spousty kolotočů,houpaček a dobrot a všechno bylo príma.
Blížil se však už večer a bylo potřeba si trochu pospíšit na poslední vlak zpátky domů.
Cesta zpět však už neproběhla tak pohodově jako cesta tam!!!
Asi dvě tramvaje z Výstaviště na Hlavní nádraží jsme si nechaly ujet,protože byli přecpané tak,že jsem se do nich s dcerkami nenacpala,ale nakonec jsme konečně v poklusu dorazily na nádraží.Holky jsem nechala stát na jednom místě a běžela jsem za poslední peníze co mi zůstali koupit jízdenku.
Po absolvování delší fronty,jsem s batohem na zádech,mladší dcerou v náručí a starší holčičkou za ruku,běžela na perón a doufala,že stihneme poslední vlak.
Z vlaku jsme však viděly v dálce jen poslední vagón a já se rozbrečela.Bez peněz,s malými dětmi,ve městě jako je Praha .
Co já budu dělat?
Když jsem se trochu uklidnila ,začínala jsem obvolávat známé s autem,ale všude jsem jen slyšela taková slova jako:,,já už jsem si dal pivčo"nebo ,,nejsem momentálně k dispozici".Až po dlouhé době mě kamarádka slíbila,že až přijede manžel domů z práce,že pro nás přijedou.Nakonec jsme se dočkaly a se spícími dcerami jsme o půlnoci konečně dorazily z výletu.

Co to je?Vždyť nemohu už ani udýchat cestu po schodech do bytu?Je asi nejvyšší čas s tím něco udělat.Ale co a jak na to?Tak tohle si stejně jako já říká myslím dost lidí,a i když znám hodně takových co to říkají a vůbec to nepotřebují,já jsem tedy .....

zrovna z těch,u koho je nejvyšší čas začít.Žádné velké diety jsem nikdy nezkoušela (maximálně koktejly),protože prostě nedokážu jíst jen celozrnné pečivo a různá semínka.Já třeba miluju maso se zeleninovým salátem (což by bylo v pohodě),ale nedokážu si odpustit ani chleba (samozřejmě bílý).
Víte co se mi třeba stalo před pár lety?Byla jsem na návštěvě u známých,šli jsme do krytého bazénu,všichni jsme se před tím zvážili a kdo že shodí po plavání nejvíc.Plavala jsem jako blázen,vydržela jsem plavat nejdéle z nich ,a když přišlo na vážení,tak všichni do jednoho měli a nějaké to deko méně,jen já jsem měla ještě o něco víc.Nemůžu to pochopit a tak nějak to mám pořád.
Zjistila jsem sice,že mám nemocnou štítnou žlázu a asi půl roku beru tabletky,ale váha jde pořád a pořád nahoru.Je fakt,že také nemám moc pohybu.Dříve jsem dělala aerobik,ale moje nynější váha a zničené nohy mi to už nedovolují.Plavání by pro mě bylo super,ale v našem malém městě není ani koupaliště,natož třeba krytý bazén.
Tak prostě nějak nevím co semnou.Nemáte někdo nějakou DOBROU RADU (hlavně nepište nežrat!!) pro 40-ti letou ženskou?Nebo možná budu muset počkat až prasknu.

 RISKANTNÍ SEX : Z Austrálie roku 1997 pochází příběh,kdy se při laškování v moři,ponořila jistá dáma pod hladinu,aby svého milého uspokojila ústy.Patrně to dělala velmi dobře,protože jí maximálně vzrušený muž bezděčně podržel hlavu pod hladinou déle,než mohly její plíce vydržet.
Muž dostal za neúmyslné zabití 4,5 roku vězení.

SEBEVRAHOVÉ PUNTIČKÁŘI: Tváří v tvář záměru odejít z tohoto světa, projeví občas někteří sebevrazi až neuvěřitelnou preciznost a zručnost.V muzeu Policie České republiky můžete například vidět naprosto precizně vyrobenou gilotinu,na které její autor pracoval víc než rok,než si s ní úspěšně sťal hlavu.
Jiný sebevrah,zalezl do postele a k oběma spánkům i prsním bradavkám si páskou přilepil odizolované dráty,jejichž konce připojil k budíku,napojenému dalším vodičem na elektrickou zásuvku..
Poté do sebe pro jistotu nasypal prášky na spaní,které zapil alkoholem.V určený čas,který si na budíku nastavil a kdy už ležel v hlubokém spánku,budík místo zazvonění sepnul elektrický obvod a nápaditý konstruktér se odebral na věčnost.

IDIOTŠTÍ ZLODĚJI: V roce 2009 dostal v Belgii párek zlodějů posmrtnou cenu za nejstupidnější úmrtí způsobené vlastní vinou.Hoši měli zálusk na peníze z bankomatu,který plánovali otevřít pomocí výbušniny.Ovšem přehnali to s náloží a vyhodili do povětří nejen celou budovu,ale i sebe.
I u nás dostali v roce 2007 podobní tuto cenu.Na Kladně,kdy zloději rozebírali starou halu a uřízli ocelové nosníky,které ji držely pohromadě.Hala na ně (jaké překvapení ) zřítila a dva z nich zabila.

SMRTÍCÍ ŽÍŽALY: Mladého muže našli na zahradě bosého a v plavkách bez známek života.,poblíž byla jen podivná kovová tyčka ,od nichž vedla elektrická šňůra.V trávě policisté zjistili tři mělké dolíky do země.
Kůže na levé dlani byla seškvařená a přes tvář se táhl dlouhý šrám.Elektrický kabel končil v domě vedle zásuvky,byl však vytažen.
S vysvětlením pomohli sousedé.
Nešťastníka (vášnivého rybáře) viděli několikrát,jak pomocí elektrické tyče,vyhání ze země žížaly.Při tomto počínání mu zřejmě sklouzla ruka z plastové rukojeti na holý kov.
Vrcholem bylo,že muž byl bos,nebyl tak od země izolován a proud mohl tělem volně procházet.V křeči se tyčkou zranil v obličeji a vyrval kabel ze zásuvky.Zástavě srdce a smrti však už zabránit nedokázal.

Toto byl jen zlomek skutečných příběhů ,které by se daly černým humorem označit jako úsměvné s naprosto zbytečnou smrtí.

Dnes se odhodlám srovnávat relativně nesrovnatelné.Často se objevují články o důchodcích a pak zase naopak o mládeži.Svoje zkušenosti z důchodkyní jsem už kdysi psala,ale do mladých jsem se zatím nepustila,i když i s nimi mám také zkušeností habaděj.

Dnes bych ovšem chtěla napsat o obou těchto skupinách najednou,takže uvedu pár příkladů.

KLADNÝ PŘÍKLAD: chystala jsem se jet autobusem do nedalekého města,ale když autobus přijel,byl úplně nacpaný(většinou studenty a dětmi jedoucími do školy).Nastupovala tam také stará paní o berlích a byla jsem mile překvapena,když jeden chlapec vstal a pustil pani sednout.

ZÁPORNÝ PŘÍKLAD : jenže ten hodný kluk tam měl (asi spolužáky),kteří se mu za tento dobrý skutek vysmáli a používali při tom tak vulgární a sprostá slova až mi z toho bylo špatně.

KLADNÝ PŘÍKLAD: Hned vedle mě bydlí manželský pár důchodců.Jsou velmi milý,vždy se usmívají, v zimě dávají jídlo ptáčkům a když mi dojdou třeba vejce,vím,že oni vždy půjčí.Prostě takový dědeček s babičkou jaké bychom si představovali

ZÁPORNÝ PŘÍKLAD: Nedávno jsem stála na poště s dcerou ,která měla v ruce miminko..Když už jsme byli s pobrekávajícím dítětem na řadě,najednou se objevil důchodce,předběhl nás s tím ať uhneme že nemá čas.Obě jsme zůstaly stát jak opařené.Kdyby mu třeba nebylo dobře a zeptal se,tak prosím,ale tohle byl vrchol drzosti.

Chci těmito příklady jen shrnout,že nemůžeme říci ,která skupina lidí jsou lepší,protože to je vždycky jen o jedincích a i mezi mladými nebo důchodci jsou vychovaní a nevychovaní,hodní či zlí